Hlavním zdrojem potravin pro přípravu české lidové stravy bylo vždy zemědělství. Potraviny byly získávány rostlinou produkcí (obilniny, luštěniny a zelenina) a živočišnou produkcí (maso skotu, prasat, ovcí, drůbeže; mléko a mléčné výrobky, vejce a med). K tomu přistupovaly potraviny získávané lovem (lesní a polní zvěř, ryby), sběrem (plané ovoce, houby, kořínky, šťávy, v období hladu i kůra stromů) a v malé míře i potraviny dovážené z cizích zemí. Na výběr jídel působily i církevní předpisy a zákazy (postní jídla), také však zvykové formy (různá slavnostní jídla). Kuchyně každého národa vykazuje jisté charakteristické rysy, odlišné od kuchyně jiných národů. Ale i v národním rámci se projevuje mnoho místních rysů jak v pokrmech tak i v názvech jídel.
V období ranného feudalismu se základní stravou staly mimo luštěnin i pokrmy z obilné mouky – jednoduše připravené (různé nekvašené placky z mouky a vody) a chléb především z žitné a ječné mouky, v dobách nouze i ze zadiny a zrn lebedy. Maso, hlavně vepřové a skopové se peklo na rožni, vařilo či konzervovalo uzením. Z mléčných produktů byla již známa výroba másla, tvarohu a sýrů. K pití sloužila čistá voda, mléko, syrovátka či podmáslí. Byly však známé i kvašené nápoje (pivo, medovina).
Ve 12 – 16. století se rozšířilo požívání ryb a také kvasného chleba. V 16. století se rozšířilo také pěstování pohanky a připravovala se z ní kaše.
V 17. století se poprvé do Čech dostávají brambory (v 16. století byly již pěstovány jako okrasná plodina), ale důležitou součástí lidové stravy se stávají až od 2. poloviny 18. století. V 19. století, zejména ve druhé polovině, se v lidových vrstvách rozšířila i káva a její náhražky, které postupně vytlačily při snídani dříve běžné polévky. Z lidové kuchyně v tomto století vymizelo také proso a pohanka. Medovina byla nahrazena pivem a různými pálenkami. Všední jídla v 18 – 20. století byla stále jednoduchá. Jedlo se zpravidla jen 3x denně. Snídaně se připravovala až po ranních pracích (polévka, kaše, brambory, zelí; od 2. poloviny 19. století byly nahrazeny kávou a chlebem či pečivem z předchozích dnů). Všední polévky byly jednoduché: vodové, zapražené, mléčné, bramborové, houbové a také v severní části našeho kraje kyselo z chlebného kvásku. V době polních prací se oběd odbýval rychlou polévkou a brambory s přílohou zelí či jiné zeleniny.
K obědu bývala často bramborová jídla (kaše, škubánky, bramborák, chlupaté a bramborové knedlíky, bramborové šišky a placky). K večeři se buď dojídaly zbytky od oběda, nebo se podávalo jídlo rychle připravené, tj. opět různé druhy polévek, brambory či různá bramborová jídla. Časté byly vařené či pečené brambory, chléb s mlékem. V období po zabíjačkách či o různých svátcích a slavnostních příležitostech se podávalo i maso. Jako příloha se mimo brambor, bramborových knedlíků používaly i houskové knedlíky se zelím. V 19. století se rozšířily i různé druhy moučných pečených či vařených jídel (lívance, buchty, vdolky a ovocné knedlíky).
Od přelomu 19. a 20. století, kdy neobyčejně vzrostl počet dělnictva, si zaslouží zmínku i kuchyně v těchto rodinách. Hlavní místo v dělnickém jídelníčku zaujímaly brambory, bramborová jídla, náhražková káva, chléb, polévky a omáčky, luštěniny. Méně rozšířená byla moučná jídla. Masité jídlo se připravovalo jen v neděli a o svátcích. Brambory se jedly suché se solí, k polévce i omáčkám, s mlékem nebo kávou, se zelím. Ze syrových i vařených brambor se připravovala obdobná jídla jako v zemědělských rodinách. Moučná, zejména pečená jídla, byla v dělnických rodinách připravována jen zřídka, protože pšeničná mouka byla poměrně drahá a omastek nedostupný. Z moučných jídel se připravovaly v dělnických rodinách většinou jen ovocné knedlíky, nudle, ojediněle vdolky. Vdolky nebo buchty se pekly zpravidla jen v neděli. Houskové knedlíky se však připravovaly v dělnických rodinách dříve než u zemědělského obyvatelstva. Kvalita jídelníčku, daná podílem masa, tuku, cukru apod., byla rozdílná a byla určena také zámožností rodiny.
Bohatší jídelníček o různých svátcích (Vánoce, Velikonoce, poutě, posvícení aj.) a slavnostech (svatby apod. ) s větším zastoupením masa, tuků, cukru a jiných dražších potraviny, náročnější i na přípravu si zaslouží zmínku někdy příště, stejně tak i některá typická jídla v našem kraji.
Článek byl použit z časopisu ŽIVOT BUDOVCOVY ŽUPY (září 2023)
Fotografie byla použita z webových stránek zde
