Pátou postní nedělí je neděle zvaná „Smrtná“. V ten den vynášeli lidé ze vsi slaměnou „smrt, Mařenu, Mořenu, Mařanu, smrtholku“, loutku oděnou do ženských šatů. Šlo vlastně o slaměnou figurínu, ověnčenou hadříky a stužkami a nastrčenou na tyč. Za vsí ji vhodili do vody a zpět se vraceli se zeleným stromkem, chodili od domu k domu a hlasitě prozpěvovali.
Vynášení smrti je zvykem, který pochází z pradávných dob pohanských. Díky řadě církevních zákazů v dřívějších dobách už tento zvyk v některých oblastech Čech téměř zanikl. Na Moravě se ale naštěstí udržel do dnešních dnů ve své starobylé a téměř nezměněné podobě s mnoha popěvky. Dodnes se tam, kde se vynášení smrti drží, věří tomu, že z toho domu, ze kterého by se chlapec tohoto obřadu nezúčastnil, by někdo do roka vážně onemocněl či dokonce zemřel.
Někde chodívají chlapci se „Smrťákem“ a děvčata s „Morenou“. Na východní Moravě vynášejí „Mařenu“ v neděli Smrtnou a „Nové léto“ přinášejí až příští neděli.
Na Zábřežsku chodí děvčata už týden před Smrtnou nedělí po dědině a prosí o trochu hrachu na „pučálku“. Ta je nejdůležitějším pokrmem na hostině, kterou děvčata po vynesení smrti vystrojují.
V Čechách se, podobně jako na Moravě, upravuje smrtka ze slámy, hadříků a pentlí. Házejí ji do vody, ze skály, někdy ji zahrabou i do země a utíkají pryč. Kdo by zůstal při útěku hodně pozadu, nebo by snad při útěku upadl, ten do roka zemře.
„Líto“ je malý smrček, na němž jsou zavěšeny všelijaké ozdoby: pestré papírové věnce, kytičky, obrázky svatých, různobarevné pentličky, malovaná i bílá vyfouknutá vejce čili poucha. S takto okrášleným „lítem“ chodívají děti po koledě.
Nejobvyklejší koledou bývá:
Smrt nesem ze vsi, nový líto do vsi: buďte páni veselí, s červenými vejci, s žlutými mazanci. Jakej je to mazanec, bez koření bez vajec. Buďte páni veselí, na tu smrtnou neděli: smrt jsme vám odnesli, nové léto přinesli. Vítej líto líbezné, obilíčko zelené!
Všichni přítomní, děti i dospělí, se pak upřímně radují, že smrtka – symbol zimy, je již ze vsi pryč a všichni mají radost z líta, které představuje blížící se skutečné jaro.
Na Bydžovsku dávali v některých domácnostech na smrtelnou neděli do každého okna kousek lnu, aby v tomto roce nikdo nezemřel.
